Válka mezi Izraelem a Hamásem vstoupila do šestého dne. Je naprosto odlišná od všech předchozích konfliktů. Na občasnou střelbu raket z Pásma Gazy jsou Izraelci víceméně zvyklí a země je tomu přizpůsobena. To, co nastalo v sobotu, je však zcela bezprecedentní. Na území Izraele z Gazy proniklo několik tisíc teroristů Hamásu a nastalo peklo typu ISIS. V jednom kibucu byl po řádění Hamásu dokonce nalezen prapor ISIS, hmatatelný důkaz ideového propojení obou skupin.
Od soboty je naprosto evidentní, že Hamás si co do brutality s ISIS nikterak nezadá. Řezání hlav miminkům před očima jejich rodičů, upalování dětí, vraždění celých rodin, odvlékání zajatců. Telefony matkám, aby si poslechly, jak jsou jejich dcery znásilňovány. Umísťování malých dětí do klecí a vystavování je veřejně. Mučení zajatců a focení se s jejich těly. V zajetí je kolem stovky lidí, včetně malých dětí a starých bezmocných lidí.
Izrael byl v předešlých konfliktech velice zdrženlivý. Při všech operacích v Gaze se snažil vyhýbat civilním obětem a pro snížení počtu civilních obětí používal i techniky, které jiné armády nepoužívají. Kromě shazování varovných letáků před útokem používal především vlastní techniku takzvaného klepání na střechu, kdy je na budovu nejdříve shozena malá slabá bomba (často bez exploze), aby varovala obyvatele a dala jim možnost uniknout. Tím se samozřejmě snižuje účinnost zásahu, protože často uniknou i vůdci teroristů. Izrael v Gaze vždy zasahoval jen konkrétní vojenské cíle, což je označováno jako chirurgická přesnost zásahu.
Strašlivý útok ze soboty všechno změnil. Je zcela zřejmé, že Izrael a Hamás nemohou žít vedle sebe. Kibucy a vesnice kolem Pásma Gazy byly zcela evakuovány. Pokud se sem má někdy v budoucnu vrátit život, sousední Hamás musí být zcela zlikvidován. Není jiná možnost. Už nejde o občasné rakety a teroristické útoky. Jde o existenci celé země. Vedení armády i vláda si to velmi dobře uvědomují. Není na výběr. Buď zničíme Hamás jako organizaci, nebo budeme sami zničeni. S vraždícími monstry nelze jednat o míru.
Pozemní operace zatím nezačala, ale zcela jistě k ní dojde. V této fázi se Izrael snaží zachránit rukojmí a co nejvíc oslabit Hamás i Islámský džihád (druhá nejsilnější teroristická organizace v Gaze). Jedná se také intenzívně mezi USA, Egyptem a Izraelem o odchodu civilistů do Egypta dříve, než dojde k pozemní operaci. Podle prozatímních zpráv Egypt odmítá otevřít hranice a vpustit do země byť i malou část z více než dvou milionů lidí žijících v Gaze. Což je z určitého pohledu pochopitelné, protože spolu s civilisty by jistě proniklo i nemalé množství členů a podporovatelů teroristických organizací.
Izrael mezitím jako nátlak na propuštění zajatců odstřihl Gazu od dodávek elektřiny, vody, potravin a paliva. Je to v téhle chvíli zřejmě jediná možnost, protože při pozemní operaci Hamás zcela jistě zajatce zabije. Probíhá těžké bombardování všech struktur Hamásu – výroben zbraní, kanceláří, bank i soukromých rezidencí teroristických vůdců. Izrael oznámil, že civilisté nejsou cílem, ale že již nepoužívá techniku chirurgické přesnosti. Hamás po celou dobu své přítomnosti v Gaze s oblibou používá metodu živých štítů – výrobna zbraní či tunel pod mateřskou školkou nebo ve škole UNRWA je pro ně naprostý standard. Je možné, že na tyto okolnosti nyní bude brán zřetel méně než v minulosti.
Na další vývoj války bude mít zcela zásadní vliv, zda do konfliktu vstoupí další strana. V případě, že se tak nestane – v což všichni doufáme – bude zřejmě týdny či dokonce měsíce probíhat vleklá válka mezi Hamásem v Gaze a Izraelem. Podle izraelských zdrojů se už Hamás připravuje na dlouhodobý boj a snížil počet vystřelených raket z pěti tisíc za den na zhruba 200 až 400, aby mu vydržely zásoby.
Pokud by se však do konfliktu přidal Libanon, nebo dokonce Írán, může válečný konflikt zachvátit celý Blízký východ a potenciálně se i rozšířit za jeho hranice. USA již vyslaly vojenskou podporu, jednak pro vlastní boj a jednak pro odstrašení především Libanonu od vstupu do války. Již asi dva dny probíhá drobné ostřelování z Libanonu, a dokonce jednorázově i ze Sýrie, ale zatím nedošlo k ničemu, co by se dalo považovat za vstup Libanonu či Sýrie do války s Izraelem. Musíme proto doufat, že vývoj tímto směrem nepůjde.
Helena Beinish
Článek byl původně uveřejněn v rubrice komentáře dne 13. 10. 2023 v internetovém deníku www.forum24.cz.