Pesachové rakety

Přecpaný kryt v Holonu poblíž Tel Avivu. (Foto: Hila)

Jak jsme prožili letošní Erev Pesach

Pesach měl začít 1. dubna večer kolem 18.30. Je vcelku známo, že židovské svátky začínají se soumrakem v předvečer daného svátku. Do té doby musí být vše nachystáno – navařeno, prostřený stůl a všichni oblečení ve slavnostním.

Protože jsme ve válce, všeobecně se předpokládalo, že jak Írán, tak i libanonský Hizballáh se budou pokoušet narušit svátek raketovými útoky. Začalo to brzy. Kolem 6:30 ráno – zhruba dvanáct hodin před začátkem Pesachu – nás vzbudila varovná zpráva o raketě, která dorazí „za několik minut“.

Když jsme za sebou zavřeli dveře krytu, mrkla jsem na zprávy a zjistila jsem, že to nebyl ani Írán ani Hizballáh, ale jemenští húsíové. Ti jsou vedle Hizballáhu další prodlouženou rukou Íránu. V poslední době se aktivovali a vstoupili do hry. Sirény byly jen na jihu Izraele, kde žijeme my.

Asi o hodinu později se k útoku připojil i Írán raketovou střelbou na sever a centrum Izraele, zatímco Hizballáh pálil simultánně na sever. V centru, kde žije moje dcera Hila, byly čtyři sirény během dvou hodin. Do deseti hodin ráno každý Izraelec běžel minimálně jednou do krytu, někteří až čtyřikrát.

Pak nastala pauza – náhlý klid. Všichni spěchali pokračovat v přípravách na Pesach. Začala jsem vařit tradiční kuřecí polévku a kneidelach. Každý rok je nás u pesachového stolu mezi deseti a dvaceti, ale letos jsme rodinnou večeři zrušili jen pár dní před svátkem. Při ustavičných raketových útocích se všichni obávají vyjet z města a cestovat třeba i jen půl hodiny po silnici bez krytu.

Rodiče mého muže zrušili jako první, a nikdo se tomu nedivil – ve věku nad osmdesát let je velmi obtížné běžet do krytu, anebo hledat ochranu někde u silnice. Naše děti plánovaly přijet se svými partnery, ale dvě z nich jsou v armádě a nemohly by přijet tak jako tak. Poté, co jsme to probrali s ostatními, kteří žijí v různých městech, rozhodli jsme se tento rok společnou oslavu zrušit, aby nebyli cestou k nám v ohrožení. Nakonec jsme byli u večere jen ve třech, s naším nejmladším, který ještě bydlí s námi.

Ale mělo to všechno alespoň jedno malé plus – nemuseli jsme vařit a péct dva dny v kuse bez přestávky. Rozhodli jsme se připravit jen nezbytné pokrmy – kuřecí polévku s masem z celého kuřete a kupou zeleniny, kneidelach, tradiční sederový talíř a několik drobností navíc. Pro tři lidi to bylo víc než dost.

Takže jsem začala vařit hned, jak ráno utichly sirény. I když nebyly všechny u nás, vždycky po každé siréně oveřuji, že jsou všichni v pořádku, a je poměrně těžké se soustředit na něco jiného, když vím, že mým dětem létají nad hlavou rakety.

Začala jsem velkým hrncem polévky. Zároveň jsem musela připravit něco k obědu. Po jídle jsem pokračovala s přípravou večeře, šťastná, že mě při práci nevyrušil žádný raketový poplach. Vlastně ten den v Negevu už vůbec žádné sirény nebyly, takže jsme měli klidný pesachový seder.

Ale v centrálním Izraeli navečer vypuklo peklo. Asi hodinu před začátkem svátku moje dcera Hila, která žije poblíž Tel Avivu, napsala do naší rodinné whatsappové skupiny:

17:20: Na schodech. Nestihli jsme to do krytu.

Hila žije se svým přítelem ve staré budově bez krytu. Kdykoliv dostanou varovnou zprávu, musí běžet tři patra dolů po schodech, ven na ulici a několik set metrů do nejbližšího krytu. Tentokrát ale žádnou varovnou zprávu nedostali, byla rovnou siréna, a tak to nestihli.

V takovém případě je podle instrukcí třeba zůstat na schodech, ale nikoli v nejvyšším patře. Schody jsou považovány za nejpevnější část budovy, ve které není pokoj – kryt. Často když budova spadne, schody zůstanou stát. Ale samozřejmě je to mnohem nebezpečnější, než se schovat v krytu.

Jak jsme později zjistili, byl to tentokrát společný koordinovaný útok Íránu a Hizballáhu. Rakety z Libanonu jsou ohlášeny pouze sirénou bez předchozího upozornění, protože Libanon je mnohem blíže než Írán. Raketa z Libanonu dorazí velice rychle. Ale to byl teprve začátek.

V 17:23 začala houkat další siréna, následovala třetí v 17:27 a čtvrtá v 17:29 – každá znamenala novou raketu. Mezi sirénami přišly také varovné zprávy před raketami vystřelenými z Íránu, ale to nepomohlo. Hila a její přítel Nadav byli zaseklí na schodech a neměli kdy se přesunout do krytu.

V té chvíli se mi chtělo brečet. Většinou nejsem v průběhu sirén nadměrně nervózní, protože vím, že děti se pokaždé snaží dostat do krytu, ale tentokrát to bylo jiné. Moje holčička seděla na schodech v nechráněné budově, a na celou oblast útočily rakety.

Popadla jsem telefon, abych jí zavolala. Obvykle to nedělám, protože v krytech bývá kvůli tlustým zdem špatný signál, ale tentokrát nebyla v krytu, ale na schodech. Zněla klidněji, než jsem očekávala, ale možná se jenom snažila ovládnout kvůli mně. Uprostřed hovoru měli další sirénu a Hila musela zavěsit.

Těsně před tím, než to vypuklo, Hila a Nadav zrovna čekali, až přijede Nadavův otec a vyzvedne je.  Byli totiž pozváni na sederovou večeři k jeho rodičům, kteří bydlí v Tel Avivu, takže to je pro ně mnohem blíže, než cestovat přes sto kilometrů k nám na jih.

V 18:04 Hila napsala:

Jme v miklatu s Nadavovým tátou a bráchou.

Oba dorazili zrovna ve chvíli, kdy začala další siréna, a všichni společně to stihli do  nejbližsího veřejného krytu – miklatu. Naštěstí nebyly žádné sirény po cestě autem k Nadavovým rodičům, ale jen co začali jíst, rozezněla se bez varování další siréna, těsně po osmé hodině.

Poslední siréna toho večera v cetru Izraele přišla pozdě v noci, kdy Hila poslala zprávu:

1:37: Míříme do miklatu u našeho domu.

1:38: Ale měli jsme tunu dobrýho jídla a tunu vína, takže nám to ani tolik nevadí.

Takhle tedy začal letošní Pesach, viděný očima Izraelců žijících na jihu a v centru. Nezmínila jsem sever, který je pod trvalou palbou Hizballáhu už po několik dní, včetně dneška (2.4.). To je v současnosti zřejmě nejnebezpečnější část Izraele – a čím severněji, tím horší.

Dnes, když tohle píšu, nebyly skoro žádné rakety z Íránu – jen jedna nebo dvě. Ale byly nějaké z Jemenu, a více než stovka od Hizballáhu z Libanonu, většinou na severu. Zdá se, že možná iránský režim si střádal zbylé rakety na včerejší začátek Pesachu, a na dnešek už mu moc nezbylo. Musíme ale počkat, abychom viděli, zda je to pravda – nebo jestli najednou otevřou nějaký utajený sklad raket a začnou střílet nanovo.

O mě: Jsem průvodkyně v Izraeli  - a v době války, po 7. říjnu 2024,  především autorka článků a publikací o Izraeli. V době, kdy na nás nepřítel střílí rakety a turisté se pochopitelně bojí přiletět, se snažím alespoň zvýšit povědomí o životě v Izraeli psaním článků. V poslední době spíše anglicky kvůli velikosti publika, ale pokud chcete podpořit články v češtině, můžete mi koupit kafe, aby se mi lépe psalo.

Bonus - pokud kdykoli v budoucnosti využijete mých služeb jako průvodkyně v Izraeli, odečtu vám dříve darované kávy z ceny provázení, až do výše 30% z ceny provázení, jako poděkování za podporu v době války.

Kafe mi můžete koupit zde: https://buymeacoffee.com/negevgetawu