Divoká zvířata v izraelských městech

Virální fotografie haifského divočáka, jak tvrdě spí na matraci u kontejnerů. (Foto: Sociální média, zdroj neznámý)

V posledních letech je na celém světě aktuální problematika zvířat žijících ve městech. Různé druhy zvířat pronikají do měst a obtěžují místní obyvatele, ale zároveň jsou i velkou atrakcí. Některá zvířata více obtěžují a jiné jsou více atrakcí, podle charakteristik daného druhu. S nástupem koronavirové pandemie v roce 2020 se problém jen zostřil – lidé se zavřeli doma při lockdownech, a zvířata zavětřila svou příležitost a také jí patřičně využila. A po skončení pandemie už z dobytého území neustoupila. V tomto článku chci zmínit čtyři druhy zvířat, které jsou silně rozšířené v Izraeli a ovlivňují život místních obyvatel.

Divoká prasata

Nejznámější jsou asi divoká prasata v Haifě na severu Izraele. Stala se každodenní součástí města již dávno před příchodem pandemie. Můžete je vidět všude. Volně se potulují v ulicích, hrají si se psy a hledají potravu mezi odpadky u popelnic. Lezou lidem do zahrad a tam ryjí a koupou se v bazénech a bazéncích. Na internetu najdete stovky fotografií a videí, ze kterých je patrné, že divočáci se vůbec nebojí a považují město za svůj revír. Virální se stala fotografie divokého kance spícího u popelnice na vyhozené matraci. Tisíce lidí tuto fotku sdílelo, často aniž by tušili, odkud fotografie pochází.

Haifa se rozkládá v lesnatém pohoří Karmel, které je přirozeným domovem divokých prasat. Přestože v roce 2019 byla část tamního lesa zničena rozsáhlým požárem, důvod, proč divočáci vstoupili do města v takovém počtu je zřejmě jinde. Lidé totiž vyhazují obrovské množství jídla, které je pro prasata snadným zdrojem potravy bez nutnosti namáhavého hledání v přírodě. Prasata jsou všežravá a u popelnic mají velký výběr nejrůznějších lahůdek.

Mnozí lidé divočáky milují a dokonce je i krmí. Jiní se jich obávají a na obranu před nimi nosí na vycházku hůl. Útoky na lidi nejsou běžné, ale některá prasata jsou agresivní, především pokud mají mladé. Občas slyšíme zprávy o kousnutí divokým prasetem nebo dokonce o kuriózní krádeži školní tašky kancem. Mnozí lidé z nich mají strach, a není divu, protože některé kusy mohou vážit až 100 kg.

Do roku 2019 město divočáky v tichosti střílelo, aby omezilo jejich počet. S příchodem nové starostky se taktika změnila. Místo zabíjení prasat se město snaží zahradit vstupy do města z parků a lesních porostů a zabezpečit popelnice tak, aby k nim divočáci neměli přístup.

Ale ti jsou příliš chytří. Zjistili, jak se vyhnout plotům, a navíc se stali agresivnějšími. V letech 2022-2023 už si dovolili hodně – lidé natočili kance, který napadl mladou dívku, a jiného, jak rozbil okno od bytu a vlezl dovnitř. Prasata se také začala množit jak divá. Obyvatelé šíleli a trvdili, že jejich město se doslova proměnilo v džungli.

Krize okolo divokých prasat se stala hlavním tématem volby nového starosty Haify v březnu 2024. Bývalá starostka Einat Kalisch-Rotem drtivě prohrála s Yonou Yahavem, který doslova postavil svou volební kampaň na slibu "zbavím město divočáků do 90 dní."

Jakmile se chopil úřadu, vyhlásil divočákům válku. Spojil se se Správou přírody a parků a najal profesionální ostřelovače, kteří v noci  v noci procházeli ulice a stříleli divoká prasata – konkrétně se zaměřovali na „neposlušné“ divočáky, kteří ztratili veškerý strach z lidí.

Zpočátku to fungovalo naprosto dokonale. Do konce roku 2024 výskyt divokých prasat drasticky poklesl (o více než 60 %) a nechvalně proslulé převrácené popelnice většinou vymizely. Ale současná situace představuje zásadní zvrat - divočáci se brání.

Ty nejchytřejší a nejpřizpůsobivější kusy se odstřelu dokázaly vyhnout. A přestože se je podařilo vytlačit ze čtvrtí centrálního Karmelu, nedávná data ukazují, že divočíci začali migrovat do zcela nových čtvrtí, kde předtím nebyli nikdy spatřeni. Navíc každé jaro dorazí do ulic města masívní vlna nových podsvinčátek a způsobí prudký sezónní nárůst hlášení o pozorování prasat. Městský úřad je tak uvězněn v nekonečné hře  na kočku a na myš.

Názory jsou vyhrocenější než kdy dříve. Aktivisté za práva zvířat jsou zděšeni nočními odstřely, žalují město a protestují proti pohledu na mrtvá divoká prasata v ulicích. Většina obyvatel sice pociťuje úlevu, ale je zároveň paranoidní a vyděšená, že pokud město zastaví odstřely byť jen na měsíc, divočáci město znovu obsadí.

Kozorožci

Zatímco kanci v Haifě budí smíšené pocity, kozorožci v Micpe Ramon jsou místními miláčky. Micpe Ramon je malé město ve střední části Negevské pouště. Poušť je přirozeným domovem kozorohů, které můžete běžně vidět v celé oblasti středního Negevu. Přesto se nejméně jedno početné stádo rozhodlo přestěhovat přímo do Micpe Ramon, zřejmě ze stejného důvodu jako kanci do Haify – kvůli snadno dostupné potravě. Lidé je mají rádi a často je krmí různou nevhodnou stravou, jako jsou brambůrky a sušenky.

Kozorožci nejsou nebezpeční, jsou spíše trochu bojácní, ale působí často dopravní problémy, když se motají mezi auty. Někdy se znenadání objeví na silnici za městem a řidiči mají co dělat, aby včas zabrzdili, takže v oblasti Micpe Ramon je třeba si dávat při jízdě velký pozor. Kozorožci čelí rostoucí hrozbě ze strany lidské infrastruktury, přičemž dopravní nehody se nyní řadí mezi hlavní příčiny úmrtí mimo jejich pouštní habitát.

Kozorožec z Micpe Ramon ležérně žvýká papírový kelímek od kávy. (Foto: Archiv autorky)

Tato zvířata však dokážou být i dosti legrační. Před nějakou dobou po internetu kolovalo video, jak dva kozorožci bojují na kapotě jakéhosi auta. Přiznám se, že být majitel, asi bych se poněkud orosila při pohledu na dva rohaté bojovníky na předním skle svého auta. Ale autor videa zřejmě majitelem auta nebyl, takže natočil bitku až do seskoku zvířat na zem.

I když jsou to místní miláčci, kozorožci z Micpe Ramon začali považovat celé město za svůj domov, a to na dosud nevídané úrovni. Koncem roku 2022 se stalo virálním video, na kterém kozorožec doslova vpochodoval do luxusního hotelového apartmá, kde zřejmě hledal špičkový hotelový servis (nebo třeba jen ručník zdarma).

Americký manželský pár se ubytoval v mega luxusním hotelu Beresheet, kde pokoje mají soukromé bazénky s výhledem na kráter a stojí stovky dolarů za noc. Sotva manželé otevřeli balkonové dveře, vlezl do jejich  pětihvězdičkového hotelového apartmá rohatý kozorožec núbijský, a začal se tam chovat jako doma. Video ukazuje pána, jak leží naprosto zmatený v posteli, a ptá se sám sebe: „Co se v takové situaci vůbec dá dělat?“

Společnost pro ochranu přírody v Izraeli (SPNI) později přiznala, že se nejednalo o ojedinělý incident – ​​kozorožci každý týden provádějí nájezdy na místní hotely, hledají zbytky jídla a dokonce jedí papírové ubrousky!

Záliba kozorožců ve městě má však i svou stinnou stránku - místní strážci přírody varují, že je naše nezdravé jídlo zabíjí. Kozorožci pravidelně onemocní na následky sežrání plastových obalů a chipsů, které po sobě zanechali turisté. Tato zvířata si sice libují v nájezdech na hotely, ale omezit svůj jídelníček na pouštní vegetaci by pro pro jejich zdraví bylo pravděpodobně lepší.

Kozorožci jsou zákonem chránění a je zakázáno jim jakkoliv ubližovat. V polovině minulého století byly jejich počty v Negevu velmi nízké, protože místní beduíni je lovili ve velkém. Před vyhubením kozorohy v Negevu zachránil vznik státu Izrael, když  kozorohy prohlásil za chráněný druh. Tehdy se věřilo, že jejich počty stoupají, ale nedávné studie volně žijících jedinců ukazují, že předchozí odhady populace přecenily schopnosti kozorohů se množit a že mimo města jich mnoho není, takže nyní je jejich ochrana ve městech důležitější než kdy jindy.

Šakali

Jiná kapitola jsou všudypřítomní šakali. Šakal je menší šelma psovitá, která vyje podobně jako vlk. Vlci, stejně jako hyeny, se tu také vyskytují, ale jejich počty nejsou nikterak vysoké, na rozdíl od šakalů.

Notoricky známý svými šakaly je park Jarkon na severu Tel Avivu. Je to veliký park o rozloze 3,5 km² s řekou protékající uprostřed, porostlý stromy a jinou vegetací, kde lidé s oblibou dělají barbecue. Po opékání masa zbyde plno zbytků a to je také důvod, proč se šakalům v parku tolik daří.

Takhle vypadá profesionální dojídač švarmy. (Foto: Eyal Bartov, Wikimedia Commons)

Před vypuknutím koronavirové krize vycházeli hlavně v noci a živili se zbytky po lidech. Pak najednou přišel covid-19 a první lockdown - zrovna v době, kdy se šakalům rodí mláďata a potřebují hodně potravy. Pikniky v parku byly zakázané a šakali měli hlad. Začali tedy vycházet i za bílého dne do liduprázdného parku hledat potravu. Desítky hladových šakalů se tak začaly potulovat za dne parkem. Šakali si na to zvykli tolik, že i po zrušení zákazu pikniků u svého nového zvyku zůstali. Rozmnožili se a stali se běžnou součástí parku.

A jaká je situace dnes? Tel Aviv místním šakalům oficiálně vyhlásil válku, aby zabránil převzetí města ve stylu haifských divočáků. Město začalo obyvatelům za krmení šakalů udělovat tučné pokuty ve výši 730 NIS (cca 5400 Kč), a zároveň se rozhodlo zamykat popelnice. Pojídání zbytků po piknicích proměnilo tyto šelmy doslova v těžkou váhu - studie ukazují, že městští šakali nyní váží o 25 % více než jejich divocí pouštní bratranci. V podstatě se z nich stali nadměrně velcí, buclatí gaučoví povaleči žijící z vyhozené shawarmy a vysoce kalorického odpadu.

Vědci, kteří je sledují, dokonce hlásí známky „sebedomestikace“ a znepokojeně poznamenávají, že někteří městští šakali se začínají chovat – a vypadat – jako domácí psi. Protože žijí tak blízko lidí, zásadně mění své vzorce chování. Izraelští vědci dokonce zdokumentovali čistokrevné šakaly zlaté, u kterých se začínají vyvíjet fyzické rysy obvykle vyhrazené pro domácí psy – jako jsou stočené ocasy a změněné vzory na srsti. Zdá se, že pár let pojídání telavivského odpadu stačí šakalům k přepsání evoluční biologie.

Šakali nejsou jen na severu Tel Avivu. Jsou v celém Izraeli. Bydlím v městečku Jerucham ve středním Negevu, asi 50 km na sever od Micpe Ramon, kde žijí kozorožci. Bydlíme v nové rozestavěné čtvrti na okraji, v podstatě uprostřed pouště. Každý večer se setměním šakali přijdou, potulují se po čtvrti a vyjí. Psi se z nich můžou zbláznit. Není neobvyklé, když jedu autem za tmy domů, že mi kousek od domu přeběhne přes cestu šakal. Šakali obecně nejsou nebezpeční a jen výjimečně slyšíme, že některý napadl a kousl člověka. Většinou se lidí bojí.

Dikobrazi

Nemáme tu jen šakaly, ale máme tu ještě větší atrakci – dikobrazy! Za zmínku stojí, že specifickým druhem žijícím v Izraeli je dikobraz indický, který se vůbec nepodobá svým menším, po stromech šplhajícím americkým příbuzným. Jsou to mohutní hlodavci žijící na zemi, kteří mohou vážit až 15 kg. Představte si nízký, obrněný tank pokrytý  povrchem s ostrými, třicetimetrovými bodlinami, jak se kolébá ulicemi, a budete mít mnohem lepší představu.

Dikobraz indický – v podstatě chodící pevnost. Zdroj: Wikipedie

Dikobraz je v Izraeli poměrně běžné zvíře, především v oblasti Negevu a Judské pouště. V Jeruzalémě, který se rozkládá na okraji Judské pouště, dikobrazi často lezou do bytů a dokonce se i stalo, že jeden dikobraz vlezl do Knesetu (izraelského parlamentu), kde ho našli ráno na záchodě a přivolali odchytovou službu. Nebyl ale nakonec odchycen, nechali ho prostě odejít. To bylo v roce 2020.

Ale tím sága dikobrazů v Knesetu neskončila. V srpnu 2023 se ostraha Knesetu opět dostala na titulní stránky novin, když její členové zachránili měsíční mládě dikobraza, které se samo potulovalo po pozemku Knesetu. Mládě bylo napadeno divokými vránami, pracovníci ostahy je zachránili a pojmenovali Dora. Mládě bylo odvezeno do veterinární nemocnice, krmeno specielní formulí z kořenové zeleniny,  a později úspěšně vypuštěno zpět do jeruzalémských kopců.

Dokonrazi však řádí i na jiných místech. V roce 2022 se objevila zásadní zpráva, která odhalila, že největší hrozbou pro vysoce zabezpečené Negevské jaderné výzkumné centrum v Dimoně nebyla žádná cizí supervelmoc ani kybernetický útok, ale  armáda těchto obrněných malých hlodavců. Celé rodiny dikobrazů se nastěhovaly do tohoto přísně utajovaného jaderného areálu. Protože se jedná o obrovský oplocený a přísně střežený pozemek, je to pro dikobrazy luxusní oáza bez predátorů s množstvím vodovodních trubek k okusování a s krásnými trávníky, kde se dá dobře hrabat. Zaměstnanci  psali otevřené dopisy vedení s prosbou o pomoc, protože mohutné, ostré zuby dikobrazů ničily infrastrukturu, likvidovaly trávníky a záhony, a vykopávaly nepozorovaně podzemní nory, do kterých zahradníci nechtěně padali.

Vystěhování nájemníka z nejtajnějšího jaderného zařízení v zemi samozřejmě není tak jednoduché jako nastražit pastičku na myši. Protože dikobrazi jsou zákonem přísně chráněni, muselo zařízení k řešení této „hrozby“ přizvat zoology specializující se na divokou zvěř. Proces vystěhování dikobrazů vyžadoval mimorádnou trpělivost - zoologové museli pečlivě lokalizovat hlavní podzemní nory dikobrazů, zmapovat jejich noční hlídkové trasy a nastražit speciální, nesmrtící pasti v podobě krabic s návnadami. Návnada cílila na slabost těchto hlodavců pro čerstvou zeleninu a batáty. Jakmile byli atomoví squatteři odchyceni, byli bezpečně odvezeni a vypuštěni hluboko do přírodních rezervací daleko od přísně tajné infrastruktury Izraele.

Izraelští dikobrazi si dokonce přivydělávají i jako nelegální archeologové.  Izraelský úřad pro památky nedávno objevil 1400 let starou byzantskou olejovou lampu, kterou dikobraz nedbale vykopal při hrabání své nory, což vedlo vládu k žertovnému varování, že kopání bez licence je trestný čin.

U nás v Jerucham s nimi máme bohaté zkušenosti. Bodejť by ne, když bydlíme 150 m od Dikobrazí řeky (hebr. Nachal Dorbanim). Je to ve skutečnosti malé vádí, které je trvale bez vody. Trochu vody se tam objeví jen v době silných dešťů jednou za několik let. Ale protože ve vádí je voda pod povrchem, je každé správné vádí zarostlé vegetací. Nejinak tomu bylo i u naší Dikobrazí řeky. A v té vegetaci donedávna žily rodinky dikobrazů. Bohužel výstavba mostu přesně v dolní části Dikobrazí řeky chudáky dikobrazy vyhnala. Most bude součástí budoucího velkého parku, takže se sem dikobrazi možná časem vrátí, ale prozatím se museli odsunout jinam. Naštěstí je o pár kilometrů dál velký park a jezero, takže se zřejmě přestěhovali tam, ale v noci vycházejí a šmejdí po městě.

„Naši“ dikobrazi mají evidentně svou stálou obchůzkovou trasu, protože podle záznamů z kamer k nám zavítají pokaždé zhruba ve třičtvrtě na tři v noci. Pokud se jim podaří proniknout do zahrady, sežerou především okurky (stonky, listy i plody), lilky, papriky a batáty. Rajčata jim nechutnají, ale velice ocenili jakýsi plevel, který jsme nechali růst vedle granátovníku. Jsou to vegetariáni a lidí se spíš bojí, ale v některých zahradách působí velkou škodu i tím, že se podhrabávají pod ploty a ničí tak záhonky v okolí plotu. U nás se naštěstí podhrabat nemohou, protože pod celým plotem je v zemi betonový základ. My je máme moc rádi i přes jejich zálibu v naší zelenině, ale bohužel někteří lidé jim ubližují. Město opakovaně upozorňuje občany, že dikobrazi jsou zákonem chránění a ubližovat se jim nesmí. Nejsou nebezpeční, pokud na ně přímo nezaútočíte  nebo se k nim příliš nepřiblížíte, a nebo – pokud jste pes – si k nim nezkoušíte čichnout. To pak můžete dopadnout jako chudák pes tady na obrázku.

Toto je důkaz, že psi by se nikdy neměli pokoušet spřátelit se s dikobrazem. (Foto: Mike Gerrand / GoFundMe)

O mě: Jsem průvodkyně po Izraeli  - a v době války, po 7. říjnu 2024,  především autorka článků a publikací o Izraeli. V době, kdy na nás nepřítel střílí rakety a turisté se pochopitelně bojí přiletět, se snažím alespoň zvýšit povědomí o životě v Izraeli psaním článků. V poslední době spíše anglicky kvůli velikosti publika, ale pokud chcete podpořit články v češtině, můžete mi koupit kafe, aby se mi lépe psalo.

Bonus - pokud kdykoli v budoucnosti využijete mých služeb jako průvodkyně po Izraeli, odečtu vám dříve darované kávy z ceny provázení, až do výše 30% z ceny provázení, jako poděkování za podporu v době války.

Kafe mi můžete koupit zde: https://buymeacoffee.com/negevgetawu