Když jsem se v květnu 2016 přestěhovala do Izraele, samozřejmě jsem chtěla žít v Tel Avivu, jako většina přistěhovalců, kteří většinou volí mezi Tel Avivem a Jeruzalémem a o jiných místech neuvažují. U mě vyhrál Tel Aviv kvůli moři a možnosti práce na české ambasádě.
Řízením osudu jsem však po roce skončila na jihu, v největším městě Negevské pouště jménem Beerševa. Někteří z vás si určitě pamatují z četby bible, že Abrahám založil v okolí Beerševy sedm studní, jeho syn Izák tam prožil skoro celý život a že území starověké Izraele sahalo „od Danu po Beerševu“. Podle Abrahámových sedmi studní se také město jmenuje a některé z nich tam můžete vidět dodnes.
Tel-avivané si myslí, že v Beerševě není nic zajímavého a považují Negev pomalu za konec světa, přestože na výlet o šabatu si tam zajedou rádi. Ale bydlet tam? Nikdy! Podobně Beerševané nesnášejí Tel Aviv a říkají, že Tel Aviv není Izrael. Tak mi to občas přijde jako vztahy mezi Prahou a Brnem.
A jaká že je vlastně ta poušť? Nádherná! Má v sobě jakousi mohutnost a majestát. Lidé, kteří jí navštíví poprvé, jsou buď ohromeni její nádherou anebo naopak vyděšeni její nekompromisní drností a zdánlivou jednotvárností. Moje maminka, když poprvé jela dvě hodiny přes Negevskou poušť k Mrtvému moři, prohlásila, že je to „hrůza, úplná měsíční krajina.“ Evidentně, poušť není pro každého. Většina návštěvníků je však ohromena pozitivně.
Když vyjedete z města do pouště, musíte dodržovat bezpečnostní opatření. Vzít si sebou alespoň tři litry vody na člověka, a kromě pití se doporučuje i něco slaného, třeba brambůrky, to pomáhá zadržovat vodu v těle. Opalovací krém s vysokým faktorem je pro Evropana nezbytnost. Čepice nebo klobouk zakrývající kromě hlavy i zátylek je nezbytnost pro každého. Zapomeňte na módní klouboučky a kšiltovky. V sandálech přežijete, ale uzavřené boty jsou bezpečnější. Občas se nějaký ten had nebo štír vyskytne, a bodláky jsou všudypřítomné. A když se vám zalíbí nějaký kámen a chcete ho zvednout? Musíte do něj napřed kopnout tou uzavřenou botou a přesvědčit se, že pod ním nesedí štír. Prostě ho zvednout rukou by se vám nemuselo vyplatit.
Ti štíři za bílého dne tolik rozšíření nejsou, já za tři roky v Izraeli žádného v poušti nepotkala, ale občas se prý vyskytnou a takové setkání nemusí dopadnout dobře. Ale zvířat uvidíte poměrně dost na to, jak pustě ta krajina vypadá. Samozřejmě nepřehlédnete nejrůznější hmyz, od brouků přes kobylky všech velikostí po nádherně vybarvené motýly. Kategorie sama pro sebe jsou plazi, kromě hadů především obrovské množství nejrůznějších ještěrek – agamy, gekoni a dokonce i chameleoni. Dále můžete spatřit poměrně velké množství ptáků, kteří se drží především v místech s vodou, kterých není tak málo, jak byste očekávali. Nádherní jsou kolibříci, kteří jsou relativně běžní a vyskytují se vždy v párech. Nebo třeba můj oblíbený „siksak“ neboli čejka trnitá, sympatický pták z řádu brodivých. Z dalších zajímavých tvorů bych jmenovala třeba netopýry, kteří rádi žijí v jeskyních a loví výše zmíněné škorpióny.
Pokud jde o savce, bežně tady potkáte stáda gazel a kozorožců, hlouběji v Negevské poušti dokonce i ve městech (Micpe Ramon). Stejně běžné jsou tu hyeny, opět i ve městech, dokonce i v dvousettisícové Beerševě se občas nějaká vyskytne. Jsou tu i šakali a divoké kočky. Není neobvyklé potkat damana nebo ježka. Doby, kdy zde žili leopardi jsou však nenávratně pryč.
Klasické řeky, jako známe z České republiky, v poušti nenajdete. Jsou zde místa, kde je voda celý rok, ale naprostá většina vodních toků patří do kategorie vádí, tj. řeka, která má vodu jen v době dešťů. Věděli jste, že mezi nejčastější příčiny smrti v poušti patří utonutí? To proto, že v období deštů se najednou zničehonic prázdná koryta řek zaplní vodou a tam, kde před deseti minutami byl jenom vyschlý písek, je najednou mohutný proud vody, který sebou strhává vše.
Další nebezpečí, které vás v poušti může čekat, jsou velbloudi na silnici. Ne nadarmo jsou všude v Negevu dopravní značky „pozor na velbloudy“. Velbloudi patři beduínům, ale většinou si chodí volně a majitele nikde nevidíte. Srážka auta s velbloudem si každoročně vyžádá několik životů. Kromě velblouda můžete na silnici potkat i stádo koz a ovcí (většinou dohromady), případě koně, osla nebo krávu.
Jednou za rok na konci zimy, což je zde únor a březen, se poušť zazelená a rozkvete barevnými květy. Největší plochy pokrývají tzv. kalaniot, vlčí máky, které jsou považovány za národní květinu. (Je to trochu jiný druh než v Čechách). Na zázrak kvetoucí pouště se každoročně jezdí dívat lidé z celé Izraele.
Poušť má co nabídnout i milovníkům historie a archeologie. Tel Beerševa je název lokality, kde se nacházela biblická Beerševa. Najdete tam neuvěřitelně zachované podzemní cisterny na vodu z období prvního jeruzalémského chrámu, starověkou studnu, údajně z doby praotců, která je nesmírně hluboká, a typický „rohatý“ oltář, popsaný v bibli. Kdo se chytil jeho rohů, nesměl být zabit.
Na jihu od Beerševy bývalo území Nabatejců a proslulá Kadidlová stezka, po které se převáželo zboží z Asie do Evropy. Na její trase najdeme zbytky fascinujících měst, jako je Mamšít, Šivta nebo Nicana, se zbytky křesťanských kostelů, klášterů a dokonce i pousteven, protože Negev byl také místem, kde žili poustevníci. Najdeme tu však i např. lázně z římské doby nebo třeba mešitu ze sedmého století, postavenou hned vedle kostela uprostřed ulice. Ve všech městech byly pozoruhodné vodní systémy, bez kterých by se v poušti nedalo přežít, a které se z větší části zachovaly.
Ve výčtu pozoruhodností Negevské pouště by se dalo pokračovat téměř donekonečna, ale musíme si něco nechat také na příště.
Helena Beinish
Článek byl původně uveřejněn dne 11. 6. 2019 v internetovém deníku www.dedenik.cz.