Druhý den příměří mezi Izraelem a Hamásem. V sobotu Hamás podle dohody propustil (se zpožděním) 13 izraelských rukojmích. Izrael podle dohody povolil vstup kamionů s humanitární pomocí a především palivem, bez kterého teroristé nepřežijí v tunelech, a propustil 39 palestinských teroristů – žen, dětí a mladistvých do 19 let, kteří nikoho nezabili. Mnozí z nich se o teroristický útok pokusili, ale nevyšel, nebo vyšel jen částečně, protože oběť byla zraněna, ale nezemřela. Dále se Izrael po šest hodin během dne zdržel používání dronů, které sbírají informace o pohybu teroristů.
V sobotu se měl celý proces zopakovat. Opět dochází ke zpoždění. Zpočátku se to nebere nijak vážně, přece jen jsme na Blízkém východě. Když ale uběhly více než dvě hodiny a stále se nic neděje, je zřejmé, že něco není v pořádku. Hamás prohlašuje, že Izrael nedodržel dohodu dodat humanitární pomoc (rozuměj palivo do ventilátorů v tunelech) i do severní části Gazy. Izrael to odmítá, protože jednak již kolem čtvrté hodiny na sever celá řada kamionů dorazila, a jednak v dohodě nic o severní části Gazy uvedeno není. Hamás také údajně požaduje propuštění jiných vězňů, než bylo dohodnuto – mužů teroristů, kteří mají na svědomí lidské životy.
Pikantní na tom je, že kolem poledne do Izraele dorazila delegace z Kataru a jednala s Izraelem o možném prodloužení příměří, s tím, že by postupně bylo propuštěno až 80 rukojmích. Původně dohodnuté příměří mělo trvat čtyři dny a mělo být při něm propuštěno nejméně padesát rukojmích. Izrael s tím předběžně souhlasil. Přesto Hamás dohodu ten samý den porušil.
Porušení dohody Hamásem není nic nečekaného, problémy se předpokládaly, jen se nevědělo, kdy k tomu dojde. Již včera Hamás porušil příměří patnáct minut po jeho začátku vystřelením dvou nebo tří raket na Izrael, a navíc neumožnil Červenému kříži návštěvu unesených. Izrael tato porušení přešel, protože navrácení rukojmích je pro celý národ zcela zásadní záležitost.
Sobotní situace byla však zcela odlišná. Ze strany teroristů se jedná o psychologickou hru, pokus získat více, než bylo předem dohodnuto, případně si otestovat sílu nebo slabost Izraele. Citlivým místem Izraelců je národní sounáležitost. Zatímco Hamás se svými palestinskými spoluobčany nemá žádný soucit, využívá je jako živé štíty a své odpůrce krutě popravuje, pro Izrael je každý Izraelec důležitý a za jeho záchranu je ochoten hodně obětovat. Toho tato zločinná teroristická organizace využívá.
Izrael dává Hamásu ultimátum – buď propustíte rukojmí do půlnoci, nebo pokračuje pozemní operace. Napětí stoupá a všichni cítí, že chybí jenom krůček ke zhroucení všech nadějí na návrat unesených. Pro rodiny, kterým již bylo včera večer oznámeno, že jejich drazí budou propuštěni, je to obrovský stres v poslední chvíli.
Těsně před devátou hodinou izraelského času je oznámeno, že došlo k dohodě a rukojmí budou propuštěni, a že Hamás dokonce propustí navíc (mimo dohodu) několik dalších, kteří nemají izraelské občanství. Prezident Biden se zasadil o vyřešení situace dvěma telefonáty do Kataru – jeden byl s katarským emírem a druhý s premiérem. Kromě Kataru a USA se zapojil také Egypt, jehož delegace dorazila osobně na hraniční přechod, aby vyvinuli tlak na Hamás.
Mezi palestinskými vězni, kteří mají být na oplátku propuštěni (tři za každého Izraelce), je známá teroristka Asra Jabas. V roce 2015 se pokusila o teroristický útok odpálením plynové bomby ve svém autě na checkpointu mezi Izraelem a tzv. Západním břehem. Výbuch zranil izraelského policistu a Asře utrhl všechny prsty na rukou a znetvořil jí obličej.
Až v jedenáct hodin je oznámeno, že rukojmí byli předáni Červenému kříži. Čtyřicet minut před půlnocí vjíždějí unesení v sanitkách Červeného kříže na hraniční přechod Rafah. Jedná se o osm izraelských dětí a pět žen, plus čtyři Thajci. Většina ze třinácti Izraelců byla unesená z kibucu Be’eri. To jsou oni:
Sharon Avigdori s dcerou Noam (12) a Noamina teta Shoshan Haran (67). Z téže rodiny bylo uneseno devět lidí, z nichž se nyní vracejí tři.
Noam Or (17) a jeho sestra Alma (13). Jejich maminka byla 7.10. zavražděna, tatínek a bratranec zůstávají v zajetí Hamásu.
Emily Hand (9) a Hila Rotem-Shoshani (13). Na Černou sobotu Emily přespávala u své kamarádky Hily. Emily žije sama s tatínkem, maminka jí již před časem zemřela na rakovinu. Původně se myslelo, že Emily byla zavražděna, a její tatínek Tom Hand tehdy prohlásil, že je to lepší, než aby byla v zajetí. Později se zjistilo, že Emily a Hila byly uneseny spolu s Hilinou maminkou. Její maminku teroristé nepustili, přestože Izrael požadoval, aby děti a matky byly propuštěny společně. Tom Hand bojoval za propuštění Emily v nejrůznějších médiích, takže jeho příběh je nyní poměrně známý.
Adi Shoham a její dvě děti Yahel (3) a Nave (8). Spolu s nimi byl unesen i tatínek, ten ale propuštěn nebyl.
Noga Weiss (18) s maminkou Shiri. Tatínek propuštěn nebyl.
Maya Regev (21), unesená spolu s bratrem Itayem (18) z party Nova u Re’im. Bratr Itay propuštěn nebyl, přestože podle dohody propuštěn být měl. Maya byla okamžitě přepravena vrtulníkem do nemocnice v Beerševě k naléhavému lékařskému zákroku.
Na druhý den příměří se tedy ještě s obrovským úsilím a na poslední chvíli podařilo skupinu rukojmích dostat ze zajetí, ale následující den se to již podařit nemusí. Teroristé jsou zcela nevyzpytatelní a Izrael je připraven na všechno.
Helena Beinish
Článek byl původně uveřejněn v rubrice komentáře dne 26. 11. 2023 v internetovém deníku www.forum24.cz.