V srdci Negevské pouště, uprostřed vyprahlého kráteru Machteš Ramon najdeme místo jménem Saharonim. Pramen Ein Saharonim je jediné místo v celém kráteru, kde se celoročně vyskytuje voda. Je to malý zázrak uprostřed pouště.
Jen sto metrů od něj najdeme zbytky nabatejského chanu, také nesoucího jméno Saharonim. „Chan“ znamená karavanseráj, hostinec pro karavany procházející po Kadidlové stezce, která vedla z Arabského poloostrova do Petry v dnešním Jordánsku, a dále přes Negevskou poušť až k pobřeží Středozemního moře na území dnešního pásma Gazy. Odtud se zboží posílalo po moři do Evropy. Dnes tam najdeme jenom zbytky relativně velké budovy, kde byli ubytováni lidé spolu s velbloudy. Kdysi to bylo jedno z míst, které zajišťovalo přežití karavany na cestě pouští.
Chan byl funkční minimálně od 1. st. n.l. až do příchodu muslimů v 7.století. Kadidlová stezka však existovala mnohem déle, možná až nějakých tisíc let, od 7. st. př. n.l. Dopravovalo se po ní luxusní zboží, jako jsou parfémy, exotické koření, vzácné látky, drahé kovy a barvy na textilie. V českém jazyce se tato stezka nazývá “kadidlová”, protože kadidlo patřilo mezi ceněný obchodní artikl. Název je zřejmě přímým překladem z anglického “Incense Route”. V hebrejštině ale říkáme Derech Habsamim čili “Stezka parfémů”.
Nejednalo se o jednu konkrétní stezku, ale o několik různých tras, na nichž byla celá řada zastávek a vznikla na nich i pozoruhodná malá města. O nich někdy jindy. V Saharonim nevzniklo město, ale pouze karavanseráj, hostinec pro karavany. Představte si karavanu velbloudů, plně naložených nákladem, jak se pomalu přesunují pouští v doprovodu Arabů, zahalených od hlavy až k patě jako ochranu přes pražícím sluncem. Šli pěšky, nevezli se, protože velbloudi byli určeni pro náklad.
Karavana pravděpodobně vyrážela z Petry v dnešním Jordánsku, kde měli Nabatejci, národ arabského původu ovládající Kadidlovou stezku, svou základnu. Zboží však pocházelo z Arabského poloostrova, určité produkty až z území dnešního Jemenu, takže některý druh zboží mohl urazit při cestě k pobřeží až tři tisíce kilometrů. Je možné, že se do Petry sváželo zboží z různých míst a odtud se vypravila větší karavana, která dopravila náklad k pobřeží, kde se překládalo na lodě. Tato poslední část cesty měřila několik stovek kilometrů a mohla trvat několik týdnů, podle aktuálního počasí a dalších okolností.
Velbloud se při chůzi pohybuje podobnou rychlostí jako člověk – pět kilometrů v hodině. Protože v poušti panují přes den vysoké teploty, starověké karavany se přesouvaly v noci. Orientovaly se podle hvězd a měsíce, ale také třeba podle písečných dun (závislých na směru větru, a tudíž vždy orientovaných jedním směrem) nebo význačných bodů v krajině, jako jsou pahorky a stromy.
Jak velké byly karavany na kadidlové stezce nevíme, ale běžně jsou velbloudi rozděleni do menších skupin po maximálně osmnácti kusech. Velbloudi každé skupiny jsou přivázáni na jeden provaz za vedoucím velbloudem, které ho vede člověk. Několik skupin dohromady pak tvoří karavanu. Jsou známy karavany čítající stovky velbloudů. Celá karavana má pak jednoho lidského vůdce. Každý velbloud unese až 240 kg nákladu.
Velbloudi i lidé žijící v poušti vydrží hodně, ale potřebují také místo k bezpečnému odpočinku ve stínu, kde je k dispozici voda a jídlo. Po náročném putování kamenitou pouští byli určitě šťastní, když dorazili do chanu v Saharonim. V přízemí byly žlaby pro velbloudy a v prvním patře spali lidé. Nevíme, kdo se o chan staral, lze předpokládat, že tam byla celá rodina nebo dokonce poblíž bydlel celý malý beduínský kmen, pro nějž byl chan zdrojem příjmů. Určitou představu si můžeme udělat podle fotografií.
Helena Beinish
Článek byl původně uveřejněn dne 9. 9. 2020 v internetovém deníku www.dedenik.cz.