top of page

Příměří vojensky prospívalo Hamásu, ale pro Izrael byl důležitý život rukojmích

Aktualizováno: 2. 1.

Po bezprecedentním masakru izraelských civilistů dne 7. října, při kterém bylo uneseno přes 240 lidí, zahájila izraelská armáda rozsáhlou pozemní operaci v Gaze. Má dva deklarované cíle – osvobození všech rukojmích a zničení teroristické organizace Hamás tak, aby už nikdy nemohlo dojít k podobné události.První příměří skončilo, když Hamás přestal dodržovat podmínky.


Projekt Stěny naděje představuje nástěnné malby věnované dětem, které Hamás unesl 7. října
Projekt Stěny naděje představuje nástěnné malby věnované dětem, které Hamás unesl 7. října

Zničení Hamásu v Gaze je nesmírně složitý úkol kvůli přítomnosti více jak dvou milionů civilistů a samozřejmě také přítomnosti izraelských rukojmích. Nicméně pro Izrael je to naprosto zásadní úkol. Nejde o nějakou pomstu za masakr, ale o přežití Izraele jako státu, ve kterém mohou žít Izraelci v relativním klidu. Mluvíme o situaci, kdy v sousedství žijí desetitisíce teroristů připravených kdykoliv vstoupit do Izraele a mučit, zabíjet a unášet. Deklarovaným plánem Hamásu je zničit Stát Izrael. Teroristická organizace Hamás není však jen v Gaze, je poměrně silná i na tzv. Západním břehu, a je přítomna také na jihu Libanonu, po boku teroristické organizace Hizballáh. Nejvyšší vůdci Hamásu žijí v Kataru, v Libanonu a v Turecku.


Izrael se zřejmě dlouho domníval, že Hamás v Gaze udrží na uzdě, když bude na každý menší útok (vystřelení rakety, vypuštění dronu nebo zápalných balónků) odpovídat omezeným bombardováním vojenských cílů, a navíc umožní Hamásu přísun peněz z Kataru. Tato politika kombinace mírné odvety a appeasementu se evidentně nevyplatila. Lze ovšem pochopit, proč se Izraeli nechtělo do pozemní operace. Pozemní operace v městském prostředí plném podzemních tunelů je nesmírně náročná a vyžádá si mnoho obětí.


Ochota Izraelců obětovat životy svých synů a otců nebyla až do Černé soboty 7. října pochopitelně příliš vysoká. Říjnový masakr byl ovšem takovou katastrofou a šokem, že celý národ pochopil nevyhnutelnost pozemní operace. V okolí Gazy nelze žít, pokud tam bude Hamás. Na severu u libanonské hranice nelze žít, dokud těsně za hranicí bude Hizballáh, útočící vytrvale od začátku války s Hamásem. Obě tyto oblasti byly evakuovány a odešlo z nich přes 200 tisíc lidí. Pokud se mají vrátit domů, musí dojít k zásadní změně.


Z hlediska dosažení cíle likvidace Hamásu je tedy pro Izrael zcela zásadní pokračovat v boji. Při zahájení pozemní operace byl Izrael ve výhodné situaci – podpora USA, vysoce motivovaní vojáci a prakticky celá země bez rozdílu podporující pozemní operaci. Výsledky na sebe nedaly dlouho čekat a izraelská armáda dobyla zhruba polovinu severní části Pásma Gazy. Ve chvíli, kdy to vypadalo, že Izraelce nemůže nic zadržet v dobytí celého území Gazy, bylo vyhlášeno příměří.


Z čistě vojenského hlediska to pro Izrael bylo velmi nevýhodné. Mezinárodní společenství tlačí na úplné zastavení války, takže je velmi těžké znovu obnovit boj v plné síle. USA, největší spojenec Izraele, sice říká, že netrvá na permanentním zastavení bojů, ale že podporuje co nejdelší příměří. Z hlediska splnění cíle likvidace Hamásu není tedy pro Izrael zastavení bojů vůbec prospěšné. Příměří však slouží druhému cíli – navrácení rukojmích. Před dohodou o příměří se povedlo zachránit pouze pět lidí – Hamás propustil čtyři ženy a jedna vojačka byla osvobozena izraelskou armádou.


Příměří vydrželo přesně sedm dní. Bylo při něm propuštěno 108 rukojmích, z toho 26 byli zahraniční pracovníci. Již během čtvrtka, který se ukázal být posledním dnem příměří, byly zveřejněny zprávy, že se současná dohoda s Hamásem o propouštění žen a dětí blíží ke konci, protože Hamás již brzy nebude mít koho propustit. Bezprostředním impulsem k obnovení bojů však bylo porušení příměří Hamásem. V pátek brzy ráno začal střílet rakety na Izrael. Již předtím došlo opakovaně k útokům na izraelské vojáky.


Rozhovory o příměří údajně pokračují. Na seznamu nepropuštěných rukojmích je ještě kolem dvaceti žen a dvě děti. O propuštění mužů se bude zřejmě složitě jednat, protože za muže Hamás požaduje víc než za ženy a děti. Jedná se o více než sto mužů od 19 let výše. Co přesně Hamás požaduje, nebylo specifikováno, ale téměř jistě požadavky zahrnují propuštění teroristů, kteří mají na svědomí lidské životy.


Na rozdíl od Izraele je pro Hamás příměří jedinou možností, jak se zachránit. Jeho ztráty jsou od začátku války vysoké, včetně celé řady velitelů různých jednotek, a podle zpravodajských informací morálka bojovníků Hamásu značně klesá. Dva vůdci Hamásu v Gaze – Yahya Sinwar a Mohammed Deif – se skrývají v podzemních tunelech, a pokud budou boje pokračovat, hrozí jim buď smrt, nebo zajetí.


Přestože v boji na vlastním území a ve spleti uliček a podzemních tunelů mají teroristé nespornou výhodu – znají terén a mají k dispozici dva miliony civilistů ve funkci lidských štítů – Izrael má nesmírnou vojenskou i technologickou převahu. Pro Hamás je tedy jediným východiskem zastavit boje a pomocí mezinárodního tlaku donutit Izrael v boji nepokračovat. Proto také teroristé souhlasili s postupným propouštěním rukojmích, čímž si vykoupili dočasný klid zbraní, a navíc dodávky jídla, léků a především paliva, které jim umožňuje setrvávat v podzemních tunelech (pro pohon ventilace).


Izrael je rozpolcen mezi dvěma protichůdnými cíli – vojenským, kterému je příměří na překážku, a humanitárním, pro který příměří potřebuje. Izrael je známý tím, že dbá o život každého svého občana. Naopak u Hamásu je zřejmé, že o vlastní občany mu nejde, využívá je jako živých štítů na zemi, zatímco sám se skrývá pod zemí. Odpůrce z řad vlastního obyvatelstva navíc Hamás krutě popravuje. Pohrdání lidskými životy je pro Hamás v tomto boji nespornou výhodou.


Izrael dal minulý týden přednost humanitární stránce – zachránění unesených, ale nyní se navrátil k boji. Je možné, že boje budou opět přerušeny, pokud dojde k další dohodě. Teroristická organizace Hamás však nejedná vždy racionálně, její jednání je zcela nepředvídatelné, takže nelze předem říci, jak se situace bude vyvíjet.



Helena Beinish



Článek byl původně uveřejněn v rubrice komentáře dne 1.12. 2023 v internetovém deníku www.forum24.cz.


3 zobrazení0 komentářů
bottom of page