top of page

Likvidace druhého muže Hamásu ukazuje, že Izrael odvetu vůdcům myslel vážně

Téměř od začátku války mezi Izraelem a teroristickou organizací Hamás, která začala 7. října po brutálním útoku Hamásu na izraelské pohraničí, hovoří Izrael o likvidaci vůdců Hamásu. Politické i vojenské vedení Izraele opakovaně zdůraznilo, že ani hlavy Hamásu žijící v zahraničí nebudou ušetřeny.


Saleh al-Arouri na jednání v Moskvě
Saleh al-Arouri na jednání v Moskvě

Tito lidé žijí v luxusu a v bezpečí v Kataru, Libanonu a Turecku, a válku v Gaze sledují z pohodlí svých přepychových apartmánů. A to přesto, že jsou vůdci Hamásu, strůjci útoků na Izrael a navíc multimiliardáři, kteří nabyli své bohatství z humanitární pomoci Palestincům. Je všeobecně známo, že jen malý zlomek z této pomoci (z Kataru, Evropské unie, USA a některých dalších zemí) jde obyčejným Palestincům, zatímco většina peněz plyne do kapes jejich vůdců, kteří v Gaze ani nežijí.


Vyhrožování tvoří nedílnou součást politické rétoriky Blízkého východu. V Evropě a v USA to není běžné, ale arabské země standardně reagují tímto způsobem na jakoukoliv akci svých protivníků. Izrael se přizpůsobil oblasti, ve které se nachází, a hovoří tímto stylem také. Uhlazená evropská rétorika totiž na arabské země nepůsobí. Většina výhrůžek se nepromění v čin, protože plánované akce se logicky dopředu nesdělují. V tomto případě však Izrael – v rámci psychologické války – opakovaně uvedl, že budou zlikvidováni všichni vůdci Hamásu bez ohledu na to, kde se schovávají. Řada nižších velitelů Hamásu v Gaze již byla od začátku války eliminována (ne však ti dva nejvyšší), ale na první zásah mimo Gazu se teprve čekalo.


V úterý odpoledne se objevily zprávy o výbuchu v bytě v Bejrútu, hlavním městě Libanonu. Brzo bylo potvrzeno, že bylo zabilo šest nebo sedm členů Hamásu, a mezi nimi je také Saleh al-Arouri, zástupce vůdce Hamásu Ismaila Haniji. Byl to muž číslo dvě na izraelském hitlistu a jedná se tedy o obrovský úspěch izraelských tajných služeb a velkou ránu vedení Hamásu, jak faktickou, tak i psychologickou. Al-Arouri se schovával střídavě v Kataru a Libanonu a pátral po něm jak Izrael, tak i USA, které dokonce minulý rok vypsaly odměnu pět milionů dolarů za informaci o místě jeho pobytu.


Atentát se odehrál na předměstí Bejrútu, ve čtvrti Dahíje v kanceláři Hamásu, kde mělo několik členů Hamásu zrovna schůzku. Kancelář se nacházela ve třetím patře výškové budovy. Útok byl proveden střelou z dronu. Stejná čtvrť zároveň slouží jako základna libanonského teroristického hnutí Hizballáh, které volně spolupracuje s Hamásem a od začátku války na Izrael denně střílí rakety ze severu. Atentát proto rozzuřil i vůdce Hizballáhu Nasralláha, který se ze strachu z Izraele již dlouhé roky ukrývá v bunkru na území Libanonu, ale pravidelně zveřejňuje projevy zaměřené proti Izraeli. Těsně před útokem se nechal natočit, jak se pohybuje mimo svůj bunkr, aby dal najevo, že se nebojí, z čehož je zřejmé, že atentát na libanonském území vůbec nečekal.


Po atentátu se samozřejmě spustila řada výhrůžek z několika stran, především z Hamásu, Hizballáhu a Iránu. Hizballáh vyhrožuje mohutným raketovým útokem na oblast Tel Avivu, a že atentát je „velká rána pro Libanon a zásadní změna ve vztahu mezi nepřítelem a hnutím odporu.“


Hamás prohlásil, že zastavuje veškerá jednání o příměří. Tato jednání však byla údajně na mrtvém bodě již před atentátem, protože Hamás si kladl zcela nesmyslné požadavky. Izrael se k atentátu oficiálně nepřiznal, ale vysoký americký představitel potvrdil novinářům, že za akcí stojí Izrael. Izrael tvrdí, že je připraven odrazit jakýkoliv typ odvetného útoku. Antony Blinken, ministr zahraničních věcí USA, který měl do Izraele přiletět ve čtvrtek, návštěvu z bezpečnostních důvodů odsunul.


Sám Haníja, vůdce Hamásu žijící v Kataru, a jednička na hitlistu Izraele, prohlásil, že se jedná o „akt terorismu“, a podle jiných zdrojů řekl, že zabití al- Arouriho neovlivní „ani revoluci ani eskalaci.“ S nějakým typem odvety se však počítá. V těchto případech většinou Hizballáh i Hamás provedou jakýsi symbolický útok, „aby si zachovali tvář,“ ale může dojít i ke skutečně velkému útoku, a to především ze strany Hizballáhu, protože Hamás na to již nemá prostředky. V tom případě by zřejmě došlo k plnému otevření druhé fronty na severu Izraele.



Helena Beinish



Článek byl původně uveřejněn v rubrice komentáře dne 2.1.2024 v internetovém deníku www.forum24.cz.


2 zobrazení0 komentářů
bottom of page